Dne 1. listopadu 1994 byl schválen zákon č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů. Ačkoliv institut rozhodčího řízení působí jako moderní, není tomu tak, neboť rozhodčí řízení bylo upraveno již Civilním řádem č. 113/1895 ř.z. o soudním řízení v občanských rozepřích právních, a rozhodčí řízení upravoval i zákon č. 142/1950 Sb. o řízeních v občanských právních věcech. Historickým vývojem došlo k tomu, že možnost uzavření rozhodčí smlouvy byla limitována na spory ve věcech majetkových a ve věcech, ve kterých strany mohou uzavřít smír.
Ač se to zdá v našem právním řádu téměř neuvěřitelné, zákon ve znění, v jakém byl přijat, zůstal nezměněn až do novelizace zákonem č. 245/2006 Sb., jejíž účinnost nastala dne 1. června 2006. Zdálo by se tedy, že zákon byl na svou dobu poměrně geniálně zpracován, nicméně můj názor je spíše takový, že institut rozhodčího řízení nebyl příliš využíván, a následně trvalo nějakou dobu, než spory o zrušení rozhodčích nálezů prošly všemi soudními institucemi tak, aby vyvstala potřeba zákon dle soudních výkladů upravit.
První novela vyloučila z pravomoci rozhodců spory veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízení zřízených právě zákonem č. 245/2006 Sb., čili pro běžného občana nic zajímavého.
První zajímavou změnu přinesla až novela č. 7/2009 Sb., která modifikovala znění ustanovení § 15 z původního: „Rozhodci jsou oprávněni rozhodovat o své pravomoci.“ na znění: „Rozhodci jsou oprávněni zkoumat svou pravomoc.“
Jednoduchou záměnou slova „rozhodovat“ za „zkoumat“ dal zákonodárce zkoumání platnosti rozhodčí doložky zcela jiný rozměr a tím také nastartoval celou řadu změn ve prospěch víceméně strany žalované v rozhodčím řízení.
Velkou novelu přinesl zákon č. 19/2012 Sb., jenž promítl do znění zákona evropské směrnice o ochraně spotřebitele. Co nám tedy tato spotřebitelská novela přinesla?
V prvé řadě již není možné sjednat rozhodčí smlouvu nečitelným písmem v rámci obchodních podmínek. Rozhodčí smlouva musí být sjednána samostatně tak, aby si skutečně každý spotřebitel uvědomil, že uzavírá rozhodčí smlouvu. Rovněž musí podnikatel před uzavřením rozhodčí smlouvy spotřebitele řádně poučit o tom, co rozhodčí řízení je a jaké bude mít uzavření rozhodčí smlouvy pro spotřebitele důsledky.
Skutečně si nedokážu představit, jakým způsobem toto poučování v praxi vypadá, zejména poučení o následcích uzavření rozhodčí smlouvy, a zejména si nedokážu představit, jakým způsobem podnikatel bude prokazovat, že řádné poučení spotřebiteli poskytl. Některé vzory poučení jsou dostupné na internetu, nicméně zatím mi není známý žádný výsledek soudního sporu, jehož předmětem by byla absence poučení. Skutečným účelem tohoto ustanovení tak nejspíš zůstává odradit podnikatele od praxe uzavírání rozhodčích smluv.
Velkým zásahem do rozhodčího řízení a sjednávání rozhodčích smluv bylo zavedení rejstříků rozhodců způsobilých řešit spory ze spotřebitelských smluv. Tento rejstřík rozhodců vede Ministerstvo spravedlnosti a uchazeči o pozici rozhodce pro spory ze spotřebitelských smluv kromě běžných požadavků jako je zletilost, bezúhonnost, musí být samozřejmě vysokoškolsky vzdělán v oboru právo.
Změny nastaly i v oblasti posuzování podjatosti rozhodce, kdy tento je nově povinen bez odkladu stranám nebo soudu oznámit všechny okolnosti, které by mohly vzbudit oprávněné pochybnosti o jeho nepodjatosti a pro něž by byl jako rozhodce vyloučen; a dále je rozhodce povinen při rozhodování sporů ze spotřebitelských smluv před zahájením projednávání věci stranám sdělit, zda v posledních 3 letech vydal nebo se podílel na vydání rozhodčího nálezu nebo zda je rozhodcem v dosud neskončeném rozhodčím řízení ve sporu, jehož účastníkem byla či je některá ze stran.
Výkladu se dostalo i tzv. stálým rozhodčím soudům, které mohou být zřízeny pouze jiným zákonem nebo jen tehdy, pokud jejich zřízení jiný zákon výslovně připouští. A zákon zakotvil od zákona o rozhodčím řízení také sankční ustanovení, dle něhož nikdo není oprávněn používat při výkonu své činnosti takové označení, které vyvolává klamnou představu, že se jedná o stálý rozhodčí soud podle tohoto zákona, není-li k používání takového označení oprávněn podle jiného právního předpisu nebo mezinárodní smlouvy, která je součástí právního řádu.
Rozhodnutí v rozhodčím řízení musí ve věcech spotřebitelských vždy obsahovat odůvodnění a poučení o právu podat návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem.
Zajímavá je samotná novelizace úpravy zrušení rozhodčího nálezu soudem, neboť nově může soud na návrh některé ze stran po zrušení rozhodčího nálezu pokračovat v řízení a ve věci vydat meritorní rozhodnutí. To však platí pouze při zrušení rozhodčího nálezu z důvodů uvedených v ustanovení § 31 písm. a), b), g), h).
Poslední velká novelizace zákona vyvstala samozřejmě z potřeby úpravy zákona po rekodifikaci soukromého práva a byla provedena zákonem č. 303/2013 Sb.
Novela vyřešila problém promlčení a prekluze, tedy do zákona bylo výslovně zakotveno pravidlo, že pokud byl nárok u rozhodce uplatněn v promlčecí či prekluzivní lhůtě a rozhodce vysloví, že není pravomocný, zůstávají zachovány účinky žaloby, pokud žalobce podá návrh k soudu ve lhůtě 30 dní, kdy ji bylo doručeno rozhodnutí rozhodce.
Rovněž tato novela vyplnila prázdný prostor v úpravě postupu za situace, kdy dojde ke zrušení rozhodčího nálezu. Jak jsem uvedla výše, v případech zrušení rozhodčího nálezu z důvodů uvedených v sut. § 31 písm. a), b), g), h) může na návrh strany pokračovat v řízení soud, pokračování rozhodčího řízení je v tomto případě výslovně vyloučeno. Pokud však dle novely č. 303/2013 Sb. dojde ke zrušení rozhodčího nálezu z důvodu uvedených v ust. § 31 písm. c) až f) nebo i), je možné na návrh některé ze stran pokračovat v rozhodčím řízení a v tomto vydat meritorní rozhodnutí.
Novela také nově upravila rozhodčí řízení před rozhodčí komisí spolku.
O vývoji rozhodčího řízení v rámci judikatury pojednáme v příštím příspěvku.