Dohoda o odpovědnosti
Další významnou otázkou pracovního práva je otázka odpovědnosti za škodu. Míra odpovědnosti je celkem logicky rozdílná v případě zaměstnavatele a v případě zaměstnance. Zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Zatímco v případě zaměstnance je tedy pro vznik odpovědnosti za škodu nutné zavinění, v případě zaměstnavatele to tak není. Dalším významným rozdílem je limitace výše náhrady škody způsobené zaměstnavateli zaměstnancem. V případě škody způsobené zaměstnanci zaměstnavatelem obecně limitace není, oproti tomu u škody způsobené zaměstnavateli zaměstnancem limitace zákonem nastavena je. Právě tyto výhody zaměstnance vedou zaměstnavatele často k uzavření tzv. dohody o hmotné odpovědnosti zaměstnance.
V zásadě rozlišujeme dva typy dohod. Prvním z nich je tzv. dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty, druhým typem je dohoda o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí. Zákon v případě obou dohod samozřejmě stanoví, za jakých podmínek lze tuto dohodu uzavřít, ale také za jakých podmínek lze od smlouvy odstoupit. Pokud už se stane, že zaměstnanec způsobí zaměstnavateli škodu, je na zaměstnavateli, aby určil výši požadované náhrady škody. Následně musí zaměstnavatel tuto výši požadované škody se zaměstnancem projednat a písemně mu ji oznámit. Pokud zaměstnanec uzná výši náhrady škody, je možné se zaměstnavatelem uzavřít dohodu o náhradě škody, resp. dohodu o způsobu náhrady škody.