Práva obětí trestných činů

Otázku obětí trestných činů upravuje zákon č. 45/2013 Sb., který implementuje příslušné předpisy Evropské unie.

V prvé řadě tzv. obětí dle zákona je fyzická osoba, které bylo nebo mělo být trestným činem ublíženo na zdraví, které byla způsobena majetková nebo nemajetková újma, případně na jejíž úkor se pachatel obohatil. Za oběť je nutno považovat každou osobu, která se tak cítí, a to až do doby, než vyjde najevo opak. Práva obětí trestných činů rozdělujeme do šesti kategorií.

Oběti trestných činů mají především právo na odbornou pomoc. Odbornou pomoc poskytují subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů. Přikládám odkaz na registr: https://otc.justice.cz/verejne/seznam.jsf

Součástí práva na odbornou pomoc je právo na právní pomoc a právo na poskytování právních informací.

Druhým okruhem práv obětí trestných činů je právo na informace. Primárním poskytovatelem informací je policejní orgán, a ten by měl oběť řádně informovat např. o tom, na které subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem se může obrátit a za jakých podmínek má právo na poskytnutí bezplatné odborné pomoci. Dále jaké etapy řízení následují po trestním oznámení a jaká je úloha oběti v těchto etapách. Policejní orgán byl měl oběť informovat i o tom, za jakých podmínek a v jakém rozsahu má oběť trestného činu právo na peněžitou pomoc, včetně poučení o lhůtě pro podání žádosti, a o dalších právech oběti.

Dalšími subjekty povinnými podat obětem trestných činů informace jsou subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem a zdravotnická zařízení. Podrobné informace o samotném průběhu trestního řízení podává orgán činný v trestním řízení (policejní orgán, státní zástupce, soud) obětem na jejich žádost. S žádostí o informace se lze obrátit i na věznici, případně zdravotnické zařízení, ve kterém odsouzený vykonává ochranné léčení, a to v nejčastěji v případě, že by byl odsouzený propuštěn či uprchl.

Třetím právem obětí trestných činů je právo na ochranu před hrozícím nebezpečím. Ochrana oběti může mít mnoho podob. V případě bezprostředního nebezpečí je např. policista povinen provést úkon či přijmout jiné opatření k zajištění bezpečí oběti, případně může být osoba ohrožující bezpečnost oběti policistou vykázána ze společného obydlí (zákon č. 273/2008 Sb.). Oběť se také může na soudu domáhat vydání předběžného opatření v případě ohrožení života, zdraví, svobody či lidské důstojnosti. A mnoho podob může také nabýt režim utajení totožnosti či podoby oběti.

Oběti trestných činů mají také právo na ochranu soukromí, a tato oblast je podrobně upravena v trestním řádu.

Do pátého okruhu práv obětí trestných činů spadá právo na ochranu před druhotnou újmou. Druhotnou újmou se rozumí újma v rámci trestního řízení. Dle hlavy II. zákona č. 45/2013 Sb. dílu 5. tedy jednak na žádost oběti musí být učiněny opatření bránící kontaktu oběti s osobou, kterou označila za pachatele, dále otázky směřující do intimní oblasti oběti je možno klást jen, pokud je to nezbytně nutné a se zvláštní šetrností, oběť také může žádat, aby úkony v rámci trestního řízení prováděla osoba stejného pohlaví, a oběť má v neposlední řadě právo, aby ji v rámci úkonů v trestním řízení doprovázel důvěrník. Důvěrník však nesmí zasahovat do průběhu úkonu. Poslední právem oběti dle 5. dílu zákona je právo oběti kdykoliv v průběhu trestního řízení učinit prohlášení o dopadu trestného činu na její život.

Posledním ne však nejméně důležitým je právo oběti na peněžitou pomoc. Pro jeho „obsáhlost“ si právo na poskytnutí peněžité pomoci rozebereme v příspěvku následujícím.