Směnky

Směnky představují jeden z nejstarších zajišťovacích institutů vůbec, a také jsou upraveny jedním z nejstarších dosud platných zákonů, a sice zákonem č. 191/1950 Sb. Tzv. směnkou vlastní se dlužník zavazuje, že v určitém termínu uhradí věřiteli dlužnou částku, naopak tzv. směnkou cizí výstavce směnky přikazuje třetí osobě směnečníkovi, aby věřiteli v určitém termínu zaplatil dlužnou částku.
Přestože zákon směnečný a šekový prošel v poslední době mnoha změnami spějícími k vyšší ochraně dlužníků, a stejně tak tyto změny prodělaly i ustanovení občanského soudního řádu týkající se směnečného řízení, přesto představuje směnka pro věřitele stále poměrně výhodný institut a vymáhání směnky je nepoměrně jednodušší než vymáhání dlužné částky ze smlouvy.

V prvé řadě věřitel nemusí prokazovat tzv. causu, tj. nemusí prokazovat např. existenci smlouvy o půjčce a nemusí prokazovat ani tu skutečnost, že dlužníkovi peněžní obnos poskytl. Velice jednoduché je i postoupení práv ze směnky, neboť není nutná smlouva o postoupení pohledávek, postačuje indosace směnky, v terminologii zákona tento pojem znamená, že postoupení směnky se vyznačí rubopisem přímo na směnku.
V druhé řadě je výhodou samotné směnečné řízení, které je pro věřitele neskonale jednodušší a rychlejší. Pokud má směnka veškeré náležitosti, soud v první fázi vydá směnečný platební rozkaz, a to bez nařízení jednání. Je pak na dlužníkovi, aby v zákonné lhůtě podal tzv. námitky.
Ačkoliv, jak je výše naznačeno, zákonodárce zvýhodňuje směnečné věřitele, tyto výhody vykoupeny přísnou formálností. Směnka musí mít řádné náležitosti, a veškeré úkony spojené se směnkou musí rovněž být formálně správně, a to pod sankcí neplatnosti směnky. Chyba učiněná při sepisu směnky je nevratná. Nespoléhejte na tiskopisy zakoupené např. v papírnictví, neboť tyto mohou obsahovat a často také obsahují chyby. Nejčastější problémy bývají s tzv. protestací směnky, kdy je výhodnější na směnce uvést doložku „bez protestu“.