Děti, péče o nezletilé

Vyřešení otázky péče o dítě po rozvodu manželství předchází samotnému řízení o rozvod, a zároveň je jeho podmínkou, pokud manželství není bezdětné, nebo pokud děti nejsou již zletilé. Tyto otázky upravuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a dále zákon č. 292/2013 Sb., zákon o zvláštních řízeních soudních. Otázku péče o dítě je však samozřejmě nutné vyřešit i v případě, že rodiče dítěte nejsou manželé a nejsou schopni se dohodnout.

Ohledně péče o dítě, zákon v zásadě dává soudu tři možnosti, přičemž žádná z těchto možností není preferovaná, vždy musí být ke každému dítěti a jeho zájmům přistupováno individuálně. Soud může rozhodnout o svěření dítěte do péče jednoho z rodičů, to znamená, že může rozhodnout o svěření dítěte do péče matky, případně o svěření do péče otce, dále může soud dítě svěřit do společné péče rodičů, případně do střídavé péče rodičů. Po vyřešení této otázky musí soud rozhodnout v otázce výživného pro dítě.

Při rozhodování o konkrétním řešení soud vychází z dané situace v rodině. Soud tedy zkoumá, jaký má dítě vztah k oběma rodičům, dále zkoumá bytové a finanční zázemí rodičů a jejich pracovní vytížení. Pokud je dítě starší 12 let, soud většinou zjišťuje také jeho názor. Rodič, který má dítě svěřeno do péče musí být schopen poskytnout dítěti hmotné zabezpečení a přiměřeně věku a potřebám dítěte o něj pečovat, připravovat se s ním na vyučování a trávit s dítětem volný čas. Podmínkou pro určení střídavé péče a společné péče je také to, aby rodiče bydleli ve stejné obci, případně v dojezdové vzdálenosti tak, aby nezletilé dítě mohlo navštěvovat jednu školu, a důležitou podmínkou je také to, aby vztahy mezi rodiči byly natolik urovnané, aby tito byli schopni mezi sebou komunikovat a domluvit se ohledně záležitostí dítěte.

Při stanovení výživného soud posuzuje finanční poměry na straně obou rodičů s ohledem na odůvodněné potřeby dítěte, na případné zdravotní problémy, koníčky a zvýšené nároky. Platí zásada, že dítě má právo se podílet na životní úrovni svých rodičů.
V průběhu života dítěte se jeho potřeby samozřejmě zvyšují, to je důvodem pro zvýšení výživného. Nejčastěji ke zvyšování nároků dítěte dochází při nástupu dítěte na základní školu, dále na druhý stupeň základní školy, střední školu a případně na školu vysokou.
Ke zvýšení či snížení výživného může dojít také za situace, kdy se výrazně změní poměry na straně rodiče anebo dítěte, kdy např. může dojít k tomu, že rodič nebo i dítě závažně onemocní, a tím pádem u rodiče dojde ke zhoršení finanční situace, a na druhé straně u dítěte ke zvýšení potřeb. U rodiče může dojít dále např. k dlouhodobé ztrátě zaměstnání, nebo na druhou stranu se může stát, že rodič naopak výrazně zvýší své příjmy. V souladu se zásadou, že životní úroveň rodiče a dítěte má být zásadně stejná, všechny tyto skutečnosti mohou vést k zahájení řízení o zvýšení či snížení výživného.
Vyživovací povinnost rodiče k dítěti trvá po dobu, po jakou se dítě soustavně připravuje na výkon budoucího povolání. Podmínkou je tedy soustavnost, pokud se dítě nepřipravuje na výkon budoucího povolání řádně a soustavně, např. opakovaně nastupuje do prvního ročníku vysoké školy, a to pokaždé na studium jiného oboru, vyživovací povinnost rodiče zaniká.

Otázku svěření dítěte do péče a výši výživného je možno řešit dohodou mezi rodiči. Tato dohoda musí být předložena soudu, který zkoumá soulad dohody rodičů se zájmy dítěte, a pokud nazná, že dohoda rodičů je v souladu se zájmy nezletilého dítěte, dohodu rozsudkem schválí. Dohoda o svěření dítěte do péče a výživném je podmínkou pro tzv. rozvod dohodou, neboli smluvený rozvod dle ust. § 757 OZ.